Optimistická zpráva předvolební
Nelíbil se mi nápad, že prezidenta budeme volit my. Považoval jsem to za nesystémové, na nic dobré řešení jinak celkem všedních problémů se získávaním hlasů v parlamentu. Byl jsem přesvědčen že jde o mediální manipulaci, protože pro média je takováto volba terno. Půl roku je o čem psát! Taky jsem si myslel, že vzhledem k tomu, že politické strany s touto novinkou neumí pracovat, bude nakonec prezident "zvolen" novináři. No to jsem se ale splet!
Ukázalo se že život má vždycky nějaké překvapení, a že mizerná politická kultura národa může dostat touto cestou ozdravující impuls. Myslíte že mě napadlo že statisíce lidí se dokážou nadchnout pro nějakého politika, aby pro něj něco dělali? A ono se to stalo. Tohle bejvalo v naší zemi normální! Ale to už je dávno. Palackého, Braunera, Riegera, nebo Sladkovského lidi následovali v tisícových davech. Myslíte že to byli lepší politici? Tihle – řekněme, ale lidi poslouchali i tuctové poslance, ještě před sto lety! Lepší byli voliči, ne politici. Myslíte tedy že to byli aspoň úspěšnější politici? Ne, naopak, tolika úspěchy jako dnešní politik se nechlubili. To jejich voliči věděli že jde o věc veřejnou, a že není jedno, jestli na sněmu bude sedět petr nebo pavel. Myslíte, že to byli tedy vzdělanější, znalejší voliči? To taky ne.
Tenkrát, ještě před válkou, lidi věděli víc o svých vlastních zájmech. To především. Orientovali se podle elity a nepohrdali jí, to zadruhé. A byli náchylnější k tomu nechat se nadchnout, protože rozlišovali kdo je kdo. To za třetí. A teď nám to na chvíli vrátily prezidentské volby. Nejnápadnější je nadšení vzdělanějšího segmentu národa pro Schwarzenberga, a probuzení mladých v jeho prospěch. To je skvělý, ať už vyhraje kdokoli. Dvacetiletý Marťan, kterého mám doma, se dosud před volbami ptal "koho mám volit". A teď poprvé poznal politika a slyší jeho řeč. Ale ani Zeman nevychází naprázdno: lidi, kteří nejsou schopni si zapamatovat ani jména lidí ve vládě (kromě nenáviděného ministra který za všechno může), najednou poznali, že toto je politik. Léta politiky ignorují anebo jim spílají, a tento důchodce je stále politik v jejich očích. Takoví mimoni tedy naši voliči nejsou, jak se zdálo: proč tedy posílají do parlamentu nýmandy jejichž jména si ani nepamatují? Z lenosti, milí přátelé, a z lhostejnosti. Ignorance – z které je prezidentští kandidáti probudili.
Naději však nepředstavují ti dva, z nichž jeden bude prezidentem, a druhý důchodcem – to by se všechno rychle vrátilo do starých kolejí. Naději představují podle mne ti, kdo do druhého kola neprošli – tedy někteří z nich. Dienstbier, Roithová i Fišerová za sebou měli statisíce voličů, kteří je brali vážně, a všichni tři si to zasloužili. A pan profesor Franz předvedl názorně, že v občanské společnosti jsou lidi, kteří nejsou outsidery co se týče politického vlivu, jen jim chybí zkušenost. Doufám že tahle síla se nerozprchne, všichni čtyři ztělesňují alternativu k dnešním parlamentním vůdcům. Doufám že si voliči uvědomí, že daleko dříve než den před volbami by si měli přečíst kandidátku strany, k níž inklinují. Dokonce si možná mnozí uvědomí, že nejlepší je postarat se včas o to, kdo na té kandidátce má být nahoře – aby nemuseli odshora škrtat. A nešťastné politické strany si možná uvědomí, že bez slušných osobností v čele nebudou mít příznivce, a bez nich se neprosadí.
Není všechno, jak se zdálo, zabitý. Možná se lidi probudili z politické letargie a nihilismu a začnou se o svou zemi starat. Dávno vím, že nemáme blbou vládu pro lidskou blbost: když si lidi umí dobře zvolit starostu – a to na mnoha místech umí – tak proč ne vládu? No protože v případě republiky dosud nerozlišovali kdo je kdo, jako to rozlišují ve své obci. Tak těmito volbami se to možná začínají učit. Možná – vezměte na vědomí že jsem optimista z povolání.